Jak začít malovat figurky?
Nedávno mě Marek oslovil s dotazem: „Co potřebuju, když chci začít malovat minifigurky?“. Myslím, že v tu chvíli jsem mu nic kloudného neodpověděl. Z objemu znalostí, co jsem nasbíral za pár let, co se tomuto koníčku věnuji, jsem narychlo nebyl schopen nic vypíchnout. Teď s odstupem bych řekl, že nejdůležitější je odhodlání začít, vše ostatní přijde samo. Úplně si představuju výraz jeho obličeje: „To jsi mi teda pomohl…“.
Takže to zkusim jinak, trochu specifičtěji a postupně:
YouTube
Nejdřív bych se kouknul na YouTube, jak to dělají ostatní. Osobně sleduji dva kanály Squidmar Miniatures a Goobertown Hobbies, ale jsou mraky dalších. Jen je dobré to s tím YouTube nepřehánět, aby se člověk pro samé koukání k tomu malování vůbec dostal. Oba dva zmíněné kanály mají video o tom, jak začít. Squidmar jedno úplně čerstvé co začátečník potřebuje a Goobertown starší jak začít, které inspirovalo mě. Jen v případě Goobertown videa ignorujte radu, že mezi jednotlivými vrstvami barvy nanášené sprejem vyčkejte dvacet minut, a místo toho si přečtěte, co se píše v návodu na plechovce spreje, nebo skončíte jako já tady:
Příprava figurek
Pak je třeba si figurky připravit pro barvení. Budu předpokládat, že máme v plánu barvit plastové, kovové nebo resinové postavičky, které vznikly odléváním nebo vstřikováním materiálu do formy. Modely vytištěné na 3D tiskárně trpí jinými neduhy a jejich příprava se liší. Figurky, které pocházejí z nějakého druhu formy, budou na sobě mít linky v místech kde se potkávají hrany forem. Anglicky se jim říká mould lines, elegantní český výraz neznám. U „mould lines“ hodně záleží na umu výrobce a druhu figurky. Pokud je figurka ze stavebnice jako v případě Warhammeru, tak bude linka od forem v jedné rovině, kolem celého dílu a obvykle je skryta v místech jako ohyb pláště, hrana zbroje, či čepel zbraně. U deskových her, kde jsou figurky rovnou připraveny ke hře to bude složitější. Tam se forma buď skládá z více než dvou částí aby šla figurka vůbec z formy vyjmout, nebo mohou být figurky z více částí slepeny rovnou z výroby. V obou případech to znamená, že linek na začištění bude víc a bude složitější je hledat i odstranit. Já osobně postupuji tak, že si najdu místo, kde je linka nejviditelnější, a postupně ji oškrabuji, ořezávám nebo brousím. Postupuji pomalu po celém obvodu, aby jsem nikde nic nepřehlédl. Na nenabarveném modelu moc vidět nejsou, ale jen co aplikujete druhou vrstvu odlišné barvy sprejem nebo airbrushem, tak vykouknou v celé své ošklivosti a dost k sobě přitahují pozornost. Nicméně i případné přehlédnutí lze opravit, jen je to víc práce.
K čištění používám modelářský skalpel, který umístím kolmo k lince a snažím se ji jakoby seškrábnout. Pokud vám není úplně jasné, co tím myslím, tak koukněte třeba na toto video, kde teda místo skalpelu používají jiný nástroj, ale princip je stejný. Ne vždy lze tuto techniku použít, někdy se k lince tímto způsobem nedostanete, protože je v nějakém úzkém prostoru, jako třeba v podpaží či v záhybu zbroje. Pak je třeba ji skalpelem seříznout nebo obrousit. K broušení používám jehlové a pěnové pilníčky. Pěnový pilník je v podstatě kus brusného papíru nalepený na kusu pěnové hmoty. Skoro to vypadá jak pilníček na nehty, ale má tu výhodu, že jde celkem bez problému ustříhnout nebo uříznout. Díky tomu si lze vyrobit rozměr, se kterým se dostanete i do obtížně dostupných míst. Já si třeba často uříznu 2mm široký proužek, který chytím do zahnutého peánu. Tím získám nástroj s rozměry jehlového pilníčku a pružností toho pěnového.
Podkladová barva
Očištěnou figurku je třeba připravit pro barvení nanesením podkladové barvy. Asi by to šlo i bez toho, ale její použití přináší alespoň tři výhody. Za prvé, sjednotí různé povrchy a barevné odlišnosti modelu. Typicky figurka, materiál podstavce a tmel na vyplnění přiliš viditelných spár mají odlišnou barvu a jsou odlišně přetíratelné. Podkladová barva tyto rozdíly smaže. Za druhé, pokud použijete tmavý odstín, pak může pomoci se skrytím případných nedokonalostí vzniklých při barvení. Zároveň Vám ušetří práci, nemusíte barvit všechny části figurky, v místech na která nedopadá přímé světlo bude i ve skutečnosti tmavší odstín než na místech světlu vystavených. Za třetí, tato barva slouží jako přilnavý podklad, který ulehčí nanášení dalších vrstev.
Osobně jsem zkusil spreje od Citadel, s kterými mám velmi dobrou zkušenost. Pak jsem zkusil obyčejný i luxusní akrylový sprej z hobbymarketu. S tím mám špatnou zkušenost, například i proto, že tyto spreje vytvoří hladký povrch, na který se jen velmi špatně štětcem nanášejí další vrstvy barvy. Poměrně dlouho jsem zkoušel i podkladovou barvu nanášenou airbrushem, konkrétně Vallejo Surface Primer 73.602 Black. Ta má výhodu v tom, že ji můžete použít i doma v zimě, protože nesmrdí jako spreje. Dobře na ní drží další vrstvy, ale má trochu tendenci ucpávat trysku airbrushe, takže se s ní hůř pracuje. Pak si taky nejsem zrovna jistý její odolností. V případě plastových modelů je fajn, ale z kovových ji lze poměrně snadno seškrábnout i se všemi vrstvami na ní nanesených barev.
Teď mám opět období sprejů a používám Army Painter Colour Primer. Jen je vždy třeba sprej důkladně protřepat a v zimě ho před použitím mít někde v teple. Já to vždy dělám tak, že figurku i sprej nechám ohřát na pokojovou teplotu, pak to obojí vezmu do zimy do garáže, kde figurku přestříkám. Nechám trochu vyčichnout z největšího smradu a pak přinesu vše zpět do tepla.
Štětce a paleta
Figurku už máme připravenou, tak se konečně můžeme pustit do malování a na to budeme potřebovat paletu a nějaké štětce. Začnu paletou, tam není co řešit, používejte „wet pallete“ - mokrou paletu. Je to krabička ve které je jakoby houbová utěrka na nádobí napuštěná vodou. Na té leží polopropustný papír, který umožní vzlínat vodě z houby nahoru k barvám. Ty díky tomu nevyschnou tak rychle a dá se s nimi malovat delší dobu než na obyčejné suché paletě. To obvykle znamená jeden večer. Nespotřebované barvy na paletě sice můžete nechat do dalšího večera, ale má zkušenost je taková, že druhý večer jsou už barvy přehydratované a špatně se s nimi maluje.
Mokrá paleta se dá buď koupit, nebo vyrobit z plastové krabičky, do které dáte zmíněnou houbovou utěrku a přes to papír na pečení. Ten ovšem nesmí být voskovaný, jinak by vodu k barvě nepropustil. Já mám kupovanou od RedGrass, ale předchozí doma vyrobená sloužila plus-mínus stejně, jen teda hydratační papír je krapet lepší než papír na pečení, protože narozdíl od něj nepouští chlupy.
Štětců mám hromadu, od úplně levných z AliExpressu, přes Army Painter a Citadel štětce až po luxusní Squidmar MK I - kolinsky sable paintbrushes. V reálu však používám 90 % času dva syntetické štětce velikosti 3 a 00, které byly v sadě asi dvanácti štětců za pět dolarů. Oba jsou kulaté a celkem dobře drží špičku. Ve zbylých 10 % používám dva štětce na dry-brush a jeden na detaily. Když chci aplikovat dry brush techniku na menší ploše, použiji Citadel Medium Drybrush, a pokud na celém modelu pak mám pěkně huňatý štětec na makeup z DMka. Jako štětec na hodně detailní části jako třeba oči používám Army Painter Wargamer: Kolinsky Masterclass. Ten hezky drží špičku, ale oloupal se z něj lak, takže při delším používání dřevo rukojeti nasákne vodou a pak není moc příjemný na držení.
O štětce je třeba se pořádně starat jak při malování, tak po něm. Při malování mám na stole velkou sklenici s vodou, ve které aktuálně používaný štětec co chvíli proplachuji. To dělám proto, aby mi barva nezaschla na špičce nebo v zděři štětce - kovové trubičce držící vlas. Pokud barva zasychá na špičce, tak se pak na ní vytvoří zaschlá bambule, kterou se hůř maluje. Lze sice seškrábnout nehtem, ale u syntetických štětců hrozí, že se polámou jednotlivá vlákna, štětec začne mít roztřepenou špičku a to nechcete. Při zasychání barvy ve zděři zase hrozí postupné vypadávání vlasu štětce, které ulpívají na tom, co zrovna malujete. Po použití tedy vždy štětce pořádně vyčistím s pomocí mýdla na štětce. Než jsem ho měl, tak jsem používal žlučové mýdlo, které funguje stejně dobře. Mýdlo nejenže pomůže odstranit nečistoty, ale také ho aplikuji na již umytý štětec, abych zafixoval jeho tvar. Umytý štětec opatlám v mýdle a pak ho v dlani vytvaruji do pěkné špičky. Takto „zakonzervovaný“ ho nechám vodorovně pořádně vyschnout.
Barvičky
Používám buď Vallejo nebo Citadel, nic jiného jsem zatím nezkoušel. Obojí je super, ale Vallejo mám radši. Je levnější, ale hlavně je v inteligentnější lahvičce. Barvu protřepu, otevřu, nakapu na paletu a zavřu. U Citadel se mi často stane, že otevřu, nějakým způsobem přemístím barvu z lahvičky na paletu a pak ji při další manipulaci na stole obvykle rozleju. Internet radí, že tomuto problému lze předcházet přelitím barvy z originál Citadel lahvičky do neoriginál „drop bottle“. Šel jsem touto cestou, ale nedoporučuji, barva rozhodně nejde jednoduše přelít, na to je moc hustá. I po naředění se spíš přeslizuje z jedné nádoby do druhé než cokoliv jiného, takže to trvá dlouho a je to nuda. Kdyby jsem tedy začínal znovu, tak si základní barvy koupím Vallejo, ideálně v nějakém setu, kde vyjdou ještě levněji, a k tomu si dokoupím par Washů od Citadel, ty mi přijdou lepší než ty od Vallejo.
Před použitím je třeba barvičky důkladně protřepat. Když dlouho stojí, tak se u některých dokonce oddělí jednotlivé složky barvy a máte v lahvičce v různých vrstvách různé odstíny. Ty se mohou i dost zásadně lišit od původní barvy. Pak je krapet hloupé, když si toho nevšimnete. S promícháním hodně pomohou „mixing balls“, jsou to nerezové kuličky, co hodíte do lahvičky s barvou a necháte je tam. Je to vlastně stejné jako s barvou ve spreji, ta má také vždy v plechovce kuličku, která rachtá, když s plechovku protřepáváte.
Pár drobností na závěr
Malujte při dobrém osvětlení. Když jsem začínal, tak jsem maloval pod normální lampou s LED žárovkou s ekvivalentem 60W, která svítila nažloutlým světlem. To bylo dost na houby a poznal jsem to podle toho, že jsem radši maloval ve dne za světla než večer. Pak jsem si pořídil pracovní lampu s regulací jasu a s barvou světla blíže dennímu světlu a hned se mi malovalo dobře i večer.
Figurky, na kterých zrovna nepracujete, chraňte před prachem. V pauzách mezi večery kdy maluji je nechávám pod obyčejným plastovým kelímkem. Není nic horšího než honit štětcem po modelu chuchvalec čehosi, který se rozhodně nechce pustit, a když už myslíte, že jste se ho zbavili, tak ho akorát máte na štětci a dalším tahem ho připlácnete zpět na figurku.
O tmelení jsem se nezmiňoval, ale pokud byste přišli do styku s „Green Stuffem“, tak vězte, že místo, kde se spojuje žlutá a modrá hmota tmelu, je už ztvrdlé tak, že se vám ho nepodaří pořádně promíchat a bude obsahovat cucky. Takže si odřízněte kus žlutého a kus modrého, to pořádně prohněťte a prostředek co zbyl rovnou vyhoďte.
Figurku si na něco přilepte, ať se jí nedotýkáte při malování. Já mám nejradši víčka od vody do ostřikovačů, ale lze použít cokoliv, co se dobře drží. Dřív jsem dle tipu od Goobertown Hobbies používal dřevěné válečky, cca 10 cm dlouhé, které byly nahoře opatřené magnetem. Magnet se přilepil i do podstavce figurky a ta hezky držela na válečku. Nicméně víčko a oboustraná lepící páska mi vyhovuje víc. Víčko umožňuje víc úchopů prsty než váleček, není třeba lepit magnety a rozpracovaná figurka netrčí na stole tak moc do výšky, tedy je obtížnější ji při práci povalit. Nebo si můžete koupit nějaký z mnoha držáků na malování modelů.
Tak a teď jen to odhodlání začít…